Patek, sobota a nedele

Zpocatku nastaly komplikace, hned po odjezdu se ukazalo, ze zkratovala elektrika a nejenze nesviti zadni prave svetlo, ale co nas v automobilu fakt prudi, je, ze se na prave strane nespousteji okenka. Dan po ceste opravuje, ale co se nedeje, po par set metrech se v aute zacina kourit, asi je to dvojnasobne silna pojistka, kterou Dan pouzil. Byla to ona, prepalila se. Takze zas nesvitime, nestahujeme, ani na palubku neni videt. Ale mozna, ze i to zas tolik nevadi, jelikoz se ridic pri monotoni jizde dalnici, muze rozptylovat prubeznym rozsvecovanim palubniho svetla, aby videl na tachometr. Cesta je dlouha, na hranicich se nas nastesti nevsimaji a posilaji, aniz by se podivali do pasu dal. Jsme radi, precejen to svetlo a auto omlacene…Projizdime Nemeckem, spotreba 13, 14 l /100 km, jelo se moc rychle. A prvni zadrhel, Jiri zaspi odbocku a ridice vcas neupozorni, coz znamena 60 km zajizdku. Ale co, hlavne ze jedeme, auto az na svetla a okna funguje skvele. Ve Franici uz zacina Dan klimbat a nastupuje Alena, zpoctaku je mirne nejista, ale behem pomerne kratke doby se adaptuje natolik, ze Dan odpociva. Uz je davno po rozdneneni, pospichame, abychom stihli trh v Aptu. A stihame ho, vypotacime se s auta a trhovcu je opravdu hodne.

Ryby, koreni, latky, syry, zelenina, botky, saty, sperky, levandule, mydla, kosiky, vsechno se mi libi a kupovala bych …kdyz si vzpomenu na trh ve Strasnicich… Nakonec skoro nic neporidime a jdem do suprose. Jiri mel pravdu, i ta zelenina, kterou jsem na trhu poridila, je i tady stejne velka a cerstva a o docela slusny peniz levnejsi. Udelame velky nakup: oliv.olej, cibulovy ocet, spagety,arabskou kavu, caj, bagety, maslo, vodu, 5 lahvi vina, jogurty, cibuli, cesnek, spenat listovy, nejake syry a to za 700 a u kasy jsme jeste vyfasovaly kazda zena z vypravy 3 vypravy po ruzi. No a jedeme pro klice. Najdeme na adrese chlapa, je docela prijemnej, vola zene, ze pro nas prijede a odveze na misto same. Cekame na avizovaneho Peugota s pani, ale kdyz auto prijizdi, zda se, ze to neni nase spojka, jelikoz za volantem sedi chlap, ale kdyz vystoupi - dle druhotnych pohlavnich znaku, zjistujeme, ze je to fakt ONA. Domluva je slozita, francouzsky neumime a ona neumi zas jinak, ale hlavne ze jedem. Projedeme celym Aptem az najednou odbocujeme na lesni stezku, zertuji o zabitych turistech z ruske cestovni kancelare, od kterych vybrali penize a pak rozporcovali cely autobus na nahradi dily. Ale nakonec dorazime na louku a tam malicka chatka, jak v ni mohou byt 4 mistnosti, nechapeme. Urcite to neni ten barak, ktery jsme si koupili, ale pak se ukaze ze je, ma totiz 3 vstupy. Do loznic 2 a 3, pak do kuchyne se sklipkem, obyvaci casti a nasledne WC a sprchou. Ale tu nam ukazal pani az na zaver. Predtim se na dotaz Shower room, vyjadrila ve smyslu, ze je treba jet do Aptu. To nam zatrnulo. Pak jsme si kdoviproc nakoupili za 1500 povleceni, ktery vlastne pouzivaji jen 3 lidi, ale co, dyt si to muzem dovolit, muzem si prevlikat xkrat za tyden. Vsechno v dome je stylove, kamenne, drevene s cervotocem, skvele vybavena kuchyn sklenicky na vino, na pastis, dzbany, misy, servisy, inspirace - kuchyn cihlove dlazdice s keramickym umyvadlem - prakticke a pohledne. Kdyz zaneska vypadla, ostatni se vydali na jezeru, my s Danou doma jsme si pekne uzivali az jsem na louce behem rozhovoru usnula. Kdyz jsem prisla k sobe, Dana nikde, podivnej pocit, byt sama v cizi zemi, na opustenem miste. Nasla jsem ho v loznici spal. Za par minut prisla vyprava od vody. Vecericka a nasledne velmi casny spanek. Spi se mi dobre, ale nad ranem se probouzim tim jak me hrozne bolej prsa, nemohu lezet na brise a na boku jen v urcitem uhlu. Ale co, spim dal i kdyz prerusovane.

Rano vstaveme pred devatou, Kaficko a jedem do suprose, kde dle Jiriho je stale otevreno. Ale kupodivu se Jiri myli. Jedem tedy do centra a tam nejake kramy funguji. Nakupujeme tretinu veci nez v suprosi za stejnou cenu. S Alou mizime do cukrarny a koupime si separe cosi jako zloutkovy rez s jahodama. Doma snidacka bageta, ostruzinovy gel, syrce vseho druhu, rajcatka, paprika. Pak pesi vylet do nedalekych skal, cervene, okrove, bile. Okruh jako v teplicich, ale utvry rozmanite, ktere se nejspis prubezne meni jak naprsi. Menuje se to Carier de Okre Colorado. Penis, vagina, Sahara, jo a taky si odsud nesu vetev. Stip me pavouk na louce, ktera vedla ke kamennemu staveni, malej Dana mi vysvetlil jak probiha otrava a coze to mohla bejt za jedovatce. Je mi nak divne, uz to na me de. Ale nakonec se ukaze, ze pavouk byl asi jedovaty malo, ci jsem maximalne odolna.

Vracime se oklikou k domovu a tam si davame zas bagetu - viz snidane.

Nasleduje vylet autem do okolnich mestecek. Saint Saturnin - velka pevnost, vetsi nez sem kdy v cesku videla a to ani neni nijak zvlast v pruvodcich zminovana, jeji soucast je kupodivu i prehrada, pomerne zachovaly kostel a vetrny mlyn - poprve sem si na nej sahla. Vyhled na strechy mestecka, prijemny pohled. Pokracujeme po prasne offroad ceste, k mohyle, stoupani do 998, vulkol romanticka zakouti levanduli. Kdyz se ovsem cesta meni v kamenite more, zvazujeme navrat, precejen, praskla guma v pustine….jeste jedeme, ale pak Dan vystoupi a radej obracime, jsou fakt dost velke a ostre, nahoru k silnici vyjizdime 4x4 a to jde fakt zlehka. Nasleduje mestecko Sault, mnohem mensi mestecko bez hradu, ale zato s mnoha otevrenymi obchody - nugeterie, ale tam misto ocekavaneho nugatu samy turecky med, levandulovy obchod, pojizda pizzerie ale s opravdovou peci na drevo a co hlavne kramecek s indiehippikem, ktery prodava syry, olivy, pastiky a hlavne vina. Jedno koupime, cena jako v suprosi ale za tri lahve. Automobilova jizda po dalsich romantickych zakoutich, pricemz nase auto, zvlast pri sestupu v ukrutnych serpentinach, vypousti kourove signaly, je to pry normalni, pali se nove brzdove desticky. Jsme doma, delame spagety, Ale s Danou natrhaj cerstve bylinky v lese. Vsem hrozne chutnaji, vina jsou rychle vypita, zjistujeme, ze denni norma bude asi tak deset lahvi. Syry taky dosly - jsou vynikajici. Pujdem do postylky. Planujem Avignon, ale to az rano. Libi se mi to, uz nikdy nechci jet do apartmanu k mori. Tohle je zatim muj nejlepsi vylet. Az na ty prsa.

Pondeli

V puvodnich zapisech zcela chybi..

Takze vylet na Grand Canon ci jak se jmenoval vecpu sem. Me se ten vylet nelibil, trpim nejspis nejakou formou osobnostni fobie a ta se mnou celej vylet lomcovala jako vztekla. Tak za prve bojim se jizdy autem, za druhe jeste vic se bojim jizdy serpentinama a nejvic se bojim, kdyz k tomu prsi, jelikoz nas kamarad nam vykladal jak offroad blbe sedi na asfaltu za deste, no a ten nas ke vsemu hvizdal do zatacek. Takze misto sledovani uzasne prirodni scenerie, ctu Hrabala a svira se mi zaludek. Kvuli mne radej je vylet zkracen a jede se dolu k jezeru - no musim rict, ze z vysky vypadalo mnohem lip, kluci jdou na kanoy, coz se ukazuje jako vrchol cele vypravy, i kdyz je vsechny zrazujeme, nedaj se a taky ze si to uzijou. My, protivny si muzeme tak leda odfukovat pod stromem a nutno rict, ze zadny teplo, ani pozitek to neskyta.

Vic si radsi ani nepamatuju.

Utery

Je hnusne a prsi, jedeme do Avignonu, kupujem si listky do palace, sou pekne mastny, tricet euro, kdybychom vedeli, ze uvnitr jsou jen prazdne mistnosti, asi bychom si tuhle dlouhou prohlidku odpustili, malyho D to evidentne nebavi, ruzne se nam schovava a tak podobne jak ma ve zvyku. Mesto je nevlidne, prsi a silene fouka, velmi zostra, je nam zima a mame hlad. Koupime si s Danem toast a bylo nam po nem pekne blbe. Na rozdil od Provence je tady hodne staveb udelanych necitlive, na hradbach se plazi hnusne roury a lecktere budovy jsou rekonstruovany pomerne nechutne. Nasi dalsi zastavkou je pevnost v meste xx, je pekna, skutecne obrovska, ale dovnitr uz nejdeme, chtej tam zase deset eu na osobu. Pesi obchvat mestem a jedem dal, vychodoevropska cesta na Pont de Guard, pekne korytem reky, abychom nemuseli platit, jsme sice jak prasata, ale usetrili jsme, mijime cestou domky, strzene lonskou povodni, ale aquadukt stoji. Trosku se nam pocasi vylepsuje a frcime do Bonieux, to mestecko se mi moc libilo, takova francouzska Zlata ulicka, alo snad o tisici domech, nadhera, na kopci je tvrz a v ni pevnost a v te pevnosti vystava stredovekych zbrani, Ala nabizi, ze do expozice vezmi Danu a my si zatim vorazime v kavarne, ale najednou desny shon, ze uz se musi domu, kvuli naplneni lednice, hladova bych bejt nechtela, ale stve me to, tolik se mi tady libi a zenou me pryc, malej D trucuje, achjo, mam ja tohle zapotrebi?

Streda

Tak dnes rano je opet krasny slunecny den bez mracku na obloze, my se chystame na vylet po okoli, protoze jsme trochu spaleny ze vcerejsi navstevy more - parku Camargue s plamenaky, bylo vedro, ale more bylo studeny, sice ne tak jako minulej rok v Toscany, ale na zadne dlouhe plavani to nebylo, malymu Danovi to ovsem nevadilo, byl nadsen a celou dobu byl na brehu nebo ve vode, my ostatni jsme se valeli a popijeli vinko z prenosne lednice, pak jeste prochazka po meste, navstena zooparku s plamenaky a navrat domu.

Ten text vyse je z e-mailu, ktery se posilal o den pozdeji, kdybych mela stredecni den rekapitulovat - po mesici! Taky tedy jeli jsme k mori, cesta typicka - samy kruhovy objezd, mirne bloudenicko. Pak najednou zacaly podel cesty vodni plane, ryze a tu a tam kone, ty pak byli k videni cim dal casteji, krasni belousove, mestecko u more malebne a pobrezi tez, na piscite plazi vyndavame s prirucni lednicky tri krasne vychlazene lahve, Dana lozi v mirne studene vode a my se vyhrivame, kdyz je vsechno vypito, odchazi Daniel na nakup do mestecka, je uz siesta, takze nakup je trochu zdlouhavy, ale nakonec prichazi obtezkan lahvemi. Zbyla cast vypravy odchazi tez do mestecka na kostelni vez, ktera je zajimava tim, ze navstevnici mohou obejit celou stavbu po strese, musel to byt pekny pohled, ale nam u more tez nebylo zle, Daniel postupne vypil vsechny lahve a plaz se zaplnila malymi frantiky, pak jsme vyrazili na plamenaky, jela Alena, v parku bylo silene vedro. Obhlizeli jsme ptactvo ze vsech uhlu a snazili se operence vyplasit, abychom ziskali zaber plamenaku v letu, ale jsou zvykli a nedali se rusit. Nakonec jsme prohlidku zkratili, v tom horku i ty nejmalebnejsi scenerie, byly ponekud umorne, nu a pak rychly odjezd domu pres supermarket, kde jsme poridili spoustu dobreho jidla a piti. V domecku se pak debuzirovalo do naproste sytosti vsech zucastnenych, vcetne pravidelneho navstevnika - mistniho ovcackeho psa - pana divokeho, ktery splnoval naprosto me predstavy o francouzich - saramantni, zdrzenlivy, zdvorily.

Ctvrtek

Pesi vylet z deseti pet km pekne na prazicim slunci je pres tricet dokopce silnici a to jsseste bloudime, Frantici maj silene znaceny cesty, dojde nam i voda, takze jsme žíznivý a je siesta, cili sance, ze se nekde napojime velmi slaba. Nakonec se nam to podari v mestecku Opeddete, kde je v provzu kavarnicka, voda, pivo, cola a voda ssebou. Panecku, jaky bajecny pocit z toho mame. Vyborny vynalez jsou taky machadla, za obci je jich kolikrat nekolik a kasna k tomu, vyhycovani turisti se v nich machaj a je jim nadherne jako nam.

Pak jedeme zkontrolovat levanduli - policko, ktere jsme videli z auta a z dalky a o kterem nekteri z vypravy tvrdi, ze jde o levanduli - nabidka je vsadit jednu ci sto eu, chvili policko hledame a kdyz k nemu vyjizdime do terenu na vsechny ctyri - mijime levandulove pole, skorokvetouci, kdybych bejvala tu stovku vsadila, mela bych pekne svirani…nahoru uz jdeme pomerne klidne, parkujem par desitek metru od rostliny a je uz jasne, ze to ta vytouzena levandule nebude, skoda, ze jsem se nevsadila, mohla jsem mit kapesny na nekolik mesicu.

Patek

More, slunce, vino . Jeli jsme do Cassis, stress, auta, lidi fura, nemame ani kde zaparkovat, kruhovym objezdem tam a kruhovym objezdem zpatky, do kopce, z kopce, vsechna parkoviste zacpana, otres. Skoro me mrzi, ze jsme nejeli kamkoliv jinam. Kdyz zastavime daleko od more, tahneme s sebou tasky, batohy, prenosnou lednici a vedrem se plahocime mestem, uskakujeme pred auty a vyhybame se lidem, jsme uplne zplavení. Mestska plaz je plna lidi, uplna hostivarska prehrada. Jdeme dal, na skaliscich nahaci a ke vsemu dost hloubka a pristup rovnou ze skal. Vedouci vypravy Jiri, veli jit dal, samozrejme ho vsichni poslouchame a jdeme za nim. Vyplati se to, jelikoz najdeme pomerne hezke mistecko na skalach, ale pekne plochych, na kterych se bajecne lezi. Opodal je parta mladistvich, kteri se zpijeji pastisem, ale vydrzi mnohem vic, nez-li bych zpocatku typovala, do naseho odchodu, za tri hodiny, se stale cela skupinka drzi na nohou. More je mnohem privetivejsi, nez jak jsme ho poznali v Camargue, o par stupínků . Movitejsi spolucestujici miri na okruzni plavbu lodi, my zustavame v mestecku, malýho Danu nechavame na namesti u kasny, ze ktere se snazi lovit mince a kolem nej samy petankari, jdeme sehnat nejake obcerstveni, aby nam nebyla dlouha chvile, nez-li lodd dopluje. Nakoupime, dokonce s devcetem v zelenine soupnem i lehkou anglickou konverzaci - druhy francouz za celou dobu ochotne anglicky mluvici. Pak se pekne valime na mestske plazi - je tam hlava na hlave, pozorujeme mistni jak dovadeji s míčem, ba tu a tam i hezka devcata jsou k videni. Hodina pekne ubiha a uz nabirame nase rejdare a mirime smer domu, cestou nahle Jiri veli zastavit, nebot spatril na vozovce stoeurovku, no, nebyla to, ale ten postreh…

Sobota

To je posledni den, takze po snidacce, kdy se snazime vsechno dojist, aby nam nepraskla lednice, uklizime a balime. Malej Dana mi chce ukazat misto, kde nasel spousty tymianu, jdu s nim, naleziste by melo byt na vrcholcich piscitych vrchu, ktere jsou pristupne peknou oklikou pres potok, louky a mnohe stromovi. Pobihame spolu po svahu, ale nemuzem se na tymian trefit a pak uz bychom meli byt zpatky na zakladne. Cestu dolu vsek neane najit, docela dlouho trva, nez-li vyklickujeme na schudnou stezku a upalujeme k domecku. Cestou mijime malebne loucky s kamennymi domky, uplne opustene, ale na prohlizeni neni cas, vyprava jiste ceka. Dobehneme s jazykem na veste, ostatni uz nasedaji do vozu. Vidim, ze si pani domaci privedla jakousi slecnu, asi tlumocnice…ostatni to uvadeji na pravou miru, ta slecinka nemluvi vubec, jen se v podpatkach a v nedelnim kostymu, vypravila pomoci s uklidem. Jedeme do Apt na trh, je tam vsechno, klobouky, etno oblecky, bubny, latky, levandule, mydla, zelenina, kosiky, keramika, ubrusy, lnene oblecky, nausnice, obrazky, sama krasa, ale nejak ani nemam chut nic kupovat, ze by to vedro, nebo podezirave pohledy Frantiku, kteri nas potutelně sleduji jestli nekradem..pak jedem do suprose a nakupujeme chlastu co se do auta vejde, no veslo by se i vic, ale netroufame si, celkem vezem dvacet lahvicek a syrce, co se po ceste pekne roztecou. Mirime na francouzske Rivieru, nekde za Saint Tropes si davame prestavku u kamenite plaze s vyhledem na majak, voda je tepla a prijemne se lezi na vyhratych sutracich. Dve hodinky ubehly moc rychle a zas do auta, stavime pak u utesu, ale uz se jen prochazime a fotografujem, slunce uz zvolna zapada. Stihneme jeste vyhlidku na Monte Carlo, v oparu a bez formuli, ty skoncily pred hodinkou a jedeme, po ceste se resi opet svetla, kupodivu zadni zas nejak nesvitej a to vubec, davame si mlhovky a pokracujem pres Italii, dalnice samej tunel a most a taky bourka, nejprve zdalky, doufame, ze ji minem, ale po dvou hodinach ji dohonime a jsme v tom, castej stavime, italsky benzinky jsou uplnej santan, zpiva se v nich a barmani se smeji, prijemna zmena proti fr. Rakousko, trochu horsi Frantici. Alpy musej bejt nadherny, skoda jen, ze je takova tma. Vsichni v aute spi, jen ja se snazim upoutat pozornost ridice, stupidnimi otazkami, ale o cem mluvit v aute plnem lidi po dvaceti hodinach jízdy? Cekam na rozedneni jak na smilovani, pak nastoupi Alena a ja si budu moct take zdrimnout. A opravdu, jakmile si Daniel meni s Alou misto, usinam. No jo, ale zas jsme nejak zabloudili, takze trochu menime smer a k hlavnimu mestu se blizime od Sumavy, ale co, nejakejch 50 km v tomhle vylete se naprosto ztrati. Nase mile pratele vezeme az domu a my sami spechame do svych umounenych Strasnic, uz se tam dokonce tesime, abychom nasledne mohli vzdychat po sladke Francii.

Ty krabe!