Tak jsme tady s rodici v Toscansku. Italove jsou bajecni lide a chlapi, i ty starsi a mozna spis zejmena ti starsi, jsou fesaci, elegantni, usmevavi, prijemni, takove v cesku nemame, skoda. Sice ten nas starej Ital-majitel domecku, zadnej fesak moc nebyl, ale za to byl srdecnej a i kdyz jinac nez italsky nemluvil, snazil se rozumnet, cekal na nas v mistnim baru a jakmile videl nase auto, vysel nam v ustrety.Napchal se do naseho beztak plneho vozu a vedl nas mezi klikatymi uzkymi ulickami prastarych kamennych domu, az k tomu "nasemu", uz zvenku vypadal nadherne, mnohem lip nez na fotkach, okolo dlazba poseta zlutymi afrikany a uvnitr vsechno, co potrebuje clovek k prijemnemu zivotu, sprcha s bidetem, trouba s grilem, krb s pohovkou a houpaci zidli, jidelna s velkym drevenym stolem, jaky bych rozhodne chtela mit doma, v patre tri loznice a postele, akorat mekke na prijemne spani, stylove vybaveni, pradelniky, lampicky, zrcadla, obrazky a vyhled na hory. Na stolku spousta prospektu s informacemi o okolnich pametihodnostech. Pak nas vzal k sousedum-hokynarum a seznamil nas - Rafaelo pohledny Ital, co nam kazdy den pece skvely kulaty placaty chleba, jeho zena, tchyne a deti. Jsme nadseny, tohle jsme necekali. Navecer si letmo prosmejdime mestecko, malicke, ale i tak se zvonici, kostelem, barem a pizzerii. V nedeli rano jdeme na cumendu ke kostelu, hezky zpivaji, slunicko sviti a obloha je modra, po ceste s fotakem, potkavam starousedliky, kteri me vlecou do domecku a neco po italsku vysvetluji, ukazujic mi v setmele staji cosi jako macetu, rychle bezim pro Petra, aby tlumocil a eventuelne zachranil pred popravou, ale je to rychlovka, jelikoz vyprava je uz pripravena u auta a jedeme k mori. V Carrara Masa je to fakt maso, vsude slunecniky a lehatka, proklouzneme vsak mezi nima a valime se na pisku, je nas na zemi malo, proste turisti z vychodni Evropy, mozna to na nas ale neni tak moc videt anebo prave ze jo, jelikoz se zacinaji kolem nas hemzit cernosi s svym zbozim, hodinky, bundy, brejle, koralky, pasky, tasky, batohy, penezenky, to vsechno nam nabizi prubezne chodici cerni apostolove, po vypite lahvi usinam a ani se mi nechce vstavat, kdyz me budi, abychom si stihli nakoupit dalsi lahve a pochutiny. Den utekl docela rychle a vecer si davame svoje prvni italske spagety.

Nedele

Zase more, jedeme dale po pobrezi, vsude slunecniky a lehatka, nejak se nam mezi ne nechce, takze projizdime cestu az na konec a mirime do prirodniho parku, kde mozna projdeme k nejake plazi a nakonec se nam ji po kratkem pochodu, pri kterem se nam nase bagaz, neumerna, vzhledem k malym zavazadlum italu, zda neskutecne tezka a nevzhledna /zvlastepak prirucni lednice), na plazi zadne slunecniky, ale cernoch se precejen obcas objevi, ale je to spis takovy dezorientovany bloudil. Kluci se zahrabavaji do pisku a kopaji diry, Dana rve, jak je jeho zvykem a nektere zeny jsou nahore bez, rada se pridam, jelikoz Juditin horni dil me precejen uplne nesedi. Odpoledne jedeme do Lucy, pekne mesto koldokola hradby, ale je pomerne plne, maji nejaky svatek, takze kramari a mensi davy. Davame si prvni italskou zmrzlinu, moc dobra. Po navratu domu mame zviratko - cernou kocicku, je dost pritulna, jde z ruky do ruky a na klin. Rozkošná. Daniel je sice utahanej, ale ja ho nelitostne vlecu dolu do baru na pravy italsky kaficko dolu do vesnicky, zas barman sik Ital, starej, ale pohlednej, kaficko varit umi taky dobře, mnam.

Pondeli

Rano vyjizdime smer Lago di Vagli - krasne jezero rozlite v rokline asi krasa - bohuzel po prijezdu zjistujeme, ze je zcela vyschle. Nasleduje vystup do hor. krasa, krasa, krasa. Jen italske turisticke znaceni je podobne francouzskemu tj. tezko pouzitelne, vsude je cervena znacka na rozcestniku rozlisena pouze cislicemi, takze na Monte Tamburu 1890m vedla cervena 147, ale bohuzel vystup se nekonal a zvolilo se "detské" putovani po upati s podivanou na bilemramorove doly a velmi vysoko polozenou skalni poustevnu. Pouze jediny ucastnik "Daniel" vylezl s vypetim vsech sil + reserva na prvni predvrchol hory, coz predstavovalo asi 1/4 cele cesty. Inu snad nekdy priste.

Úterý

V noci nas probouzi boure a rano leje jak z konve ani skaly nejsou videt, ale v dome voda netece (samozrejme ta z kohoutku), Rafaelo nam vysvetluje, ze je nejaky problem v potrubi a ze zavola chobotare. Snidacka je jako obvykle, u Rafaela placaty kulaty chleba, prsuto-vynikajici suncicka (po dlouhe dobe jim veprove!), ktere jime den ode dne vic a vic a posilneni vyrazime do Florencie. Jedeme dlouho a malymu D je blbe, celej bledej a ze prej bude zvracet, nalada je vubec vselijaka z Prahy samy jobovky. Filous ma zlomenej prst a sadru, pes ma blechy, Benous v noci prudi mati je urvany, Karel lezi na zemi a nemuze se hejbat, odvazej ho do spitalu a zas vracej, Judy se nejspis doma moc nevyskytuje a Filovi je smutno, nejradsi bych se sebrala a jela hned domu, misto toho silena Florencie, Babylon, tolik lidi, randal, auta, skutry, kola, straslivej zmatek, vyvolavajici pocit ohrozeni, ze ktereho nas nevytrhne ani Michalangelo se svym Davidem a i kdyz kostel Marie de Fiore, je skutecne velmi zajimavy, mirime rychlym krokem z centra pryc, zpatky do auta a pak do tiche horske samoty naseho prechodneho domova. Jenze po ceste opet prsi a cim dal vic, koryta rek, predtim vyschla se naplnuji a na dalnici poprve vidime i dopravni nehody. Je zatazeno a tak se i brzy stmiva, na cestu nevidime a Daniel leckdy jen odhaduje jaka bude asi dalsi zatacka, kterych je na ceste docela dost, ja se po dlouhy dobe zas bojim, pravotocive zatacky z kopce, mohou zpusobit, jak jsme se po ceste uz presvedcili, smyk a co pak s takovym 2t kolosem? Takze mame tmu, mokro, bouri a jeste k tomu prichazi mlha a obcas na silnici i kameny. Preju si hlavne, aby se kluci nezranili a kdyby uz neco bylo, at do tuha. Kdyz se doklopytame nahoru do hor, jsem stastna a kdyz pak zapalime krb a pojidame bajecnou grilovanou rybu posypanou velkymi krevetami, pripadaji mi utrapy dne naprosto neskutecne.

Streda

Co me vzbudilo dneska v noci? Mozna to byli zas psi anebo kluci, co sli na zachod? Kazdopadne konecny budicek v pul devaty a cerstva sunka lezi nakrajena na taliri v jidelne. Dnes si davame nostalgickou vypravu do Tollaro, kde byl Dan s Jirikem uz vloni. To se nam to vsem libilo. Mestecko na skale nad morem, pristav, klikate ulicky, slezli jsme na kameny, malej Dana ve svym zivlu, lita po kamenech zhora i zdola, chudak Petr je z toho nervozni, zacina priliv a vlny stale zvysuji svoji intenzitu, takze rezignujem na koupani a jen se "sprchujeme". Pri ceste nazpatek prijemne bloudime olivovym hajem a prochazime zahadne opustenou kamennou vesnickou na uboci kopce, co se svazuje k mori, tam bychom se zabydleli…/po navratu prostudovat ceny italskych realitek). Vecere se podava opet v jidelne, na stribrnem podnose krepelky, nadivane medem a hrozny, potom moucnicek tiramissu a ananasový meloun, pijeme frizovane Chardonay, krb hori a lahvi v lednici se chladi cela baterie, Daniel hraje sachy se syny a na malyho D se musi davat uz pozor, aby nahodou nevyhral, ja ctu Urise a houpam se na zidli.

Domaci prazska situace se vylepsuje, akorat pes ma blechy porad a deti se ho stitej a my mame pred sebou jeste dva dny bez starosti, jak alespon doufame.

V noci jsem mela zas neprijemny sny, zdalo se mi o nejake psychicky nemocne pani, ktera zabijela lidi, az jsem se hruzou vzbudila a radeji se pred zlym snem pritiskla k Danielovi. Rano vstavame brzy, tj.kolem pul devaty, tata uz prinesl dva placaty kulaty a sunku. Zaroven domluvil na vecer rezervacku v pizzerii bratra naseho hokynare Rafaela.

Vyrazime tedy zavcasu, konecne pred jedenactou, a je to znat, zejmena chladem, ktery je poranu znatelny, jedeme do Equi Therme - dve hvezdicky, krivolaky ulicky, jeskyne a malicky okruh kolem reky a vodopadu, u nove postavenych domku mijime psa uzivkare, ktery ma na terase svoje vlastni sladaci lehatko i s perinkou. A pak zpatky do Laspezie, tentokrat na Riomaggiore, zas krasny mestecko a hezky po schodech sestupujeme do pristavu a obchazime po uboci more se sklanatymi vybezky, Dana zaujme mramorova plaz, ale tu zavrhujeme, kvuli detem a za chvili nelitujeme, nebot cesta konci na pekne oblazkove plazi bez slunecniku, cernochu, zato vsak se sprchou a Hynkem Lauschmanem (mysleli jsme si, ze neexistuje, ale byl skutecne tam), je to specialista na trhliny, prave jedouci z mezinarodniho kongresu, jez vyuzil moznosti stravit par peknych dni po reprezentaci nasi vlasti, s dcerou-matematickou ve Formanu a ze to maji vychytany, parkujou u hrbitova-kvuli vode, nu je videt, ze bychom se mohli leccos priucit, snad priste..Plazicka je pekna, zvlaste s pribyvajicim prilivem se rozkosnicky houpame na vlnach, s vedomim, ze je to nase predposledni letosni koupacka. Neradi se okolo pate zvedame, abychom jeste stihli objednanou veceri. V aute na nas postupne pada unava i ridic musi pozivat povzbuzujici pilulky, aby dojel, samozrejme s mezipristanim v Aule, kde nabirame nekolik lahvi frizovaneho vina. Navrat je dlouhy, sama serpentina a cesta nekonci, jeste se stavujeme v lese, pro drivi navecer a jak zbrkle se vrhame po kluckach, ztracim sve mile soucastky odevu, oranzove cosi a fialovy satek. Zjistim to hned pri vystupu z auta. Jdeme do pizzerie, jsem rozladena, restaurater je sice pohostinny, ale jeho podnik se nam moc nelibi a tak se rozhodujeme, ze pizzu vezmou Hana a Petr s sebou domu a my s danem se vydame hledat me odevy, roztrousene po lese a dobre jsme udelali, jelikoz po ceste bylo k videni uplne safari - zmatena liska 3x za sebou na stejnem miste, plus jezevec snazici se uteci primo pred autem, po 100metrech vzdava a uhyba do lesa - tyto typy zvirat, volne lozene v prirode, vidim poprve v zivote, prave, kdyz dorazime domu, prichazi i zbytek vypravy s pizzou. Najedeni pak sedime u krbu a popijime frizante. Nadhera, ale zitra je posledni vecer a posledni pohodovy den v Italii.

A je to tady posledni vecer a bez krbu. Dneska jsme meli plazovy den, sjeli jsme do Ligurie do mestecka Vernazzo, kilometr pesmo podel vinic a starych domku az k terasovite nastavenemu barevnemu mestecku, zakoncenem malinkou plazi, za namestim, s potulnymi muzikanty a vonavymi hospudkami, kde si movitejsi, davali do nosu všelijaké morske potvory. Proplaveme zakotvenymi cluny az na protejsi skaliska a tam se kochame romantickym vyhledem na mesto, pod nami spousta rybek, ktere ovsem jen tusime, jelikoz Petr zapomnel brejle. Mata je zcela zaujat malymi jezirky, ktere tvori kameny na melcine a s Danou honi male kraby, kterych je zde docela dost, vyuzivam jejich zaniceni a ztracim se v mestecku. Kdyz vyfunim na samy vrchol pevnosti, zjistuji, ze se zde plati (a ja samozrejme nemam u sebe zadny penize) a tak pronikam do utrob schodist a teras, az na samy okraj mesta a tesim se z te kratke samoty.

Po vydatne koupacce jedem do Levande, hezky po serpentinach s vyhledem na more a zde na prani Dana zarazuji "veselou historku" z cesty, kdyz jsme meli odbocit prudce v serpentine doprava, jel ridic dale rovne-primo do srazu, mati vykrikla hruzou ostatni zas mlceli jako zarezani a byl to vtipek a prestavka na čumendu. Levande bylo zase trochu jine, dlouha plaz samy maly kaminek, Mates hned zacal stavet a stosovat sutry do kufarku, vsici az na me se vykoupali, ale hlasili studenejsi vodu a slunce uz take tolik nehralo, vsak pohled na more leckdy staci. A jedeme zas do hor, nekonecne serpentiny a uz zas kvileni v zatackach, doma se naladujem špagetami, nalejem si frizante a delame zaverecne ucty, za jidlo 7700/4dospelý + 2 deti, to je pekne cislo, zvlast pri poctu lahvi, zde vypitych. Zitra v deset prijde domaci a my vyjedem vstric neprijemne dlouhe ceste do zimy a chladu, do vychovnych pohovoru, plesnivych hrncu a valici se prace. Nu coz, hlavne, aby nase cesta byla bezpecna, zvlaste, pokud pojedu ja.

Návrat do Prahy 28.9. v 1:15hod./celkem ujeto 3400km