Březen 2010 - Les Grands Jours de Bourgogne

I když do Burgundska jezdíme 6 let téměř každý měsíc, převažují v naší nabídce hlavně bílé severoburgundské Chablis. Důvod možná vznikl na začátku, kdy jsme si dali motto, že budeme dovážet kvalitní, ale cenově dostupná vína, což je u burgundských vín trochu problém, hlavně tedy u červených, jejichž vinice jsou vměstnané na poměrně malé ploše v okolí města Beaune, respektive nad a pod ním, což limituje množství vín a zvyšuje s rostoucí poptávkou i cenu, která jde v některých případech do závratných výšin. Na druhou stranu kvalitní burgundské je nezaměnitelné, zvláště to červené, ve kterém se mísí tóny sušeného ovoce, švestky, třešně, višně, červený rybíz, různé marmeládové tóny, kůže, kouř, hlína, lanýž, zkrátka neuvěřitelná paleta, kterou v jiným Pinot Noir prostě nenajdete, a také ne všecha vína z Burgundska jsou taková, nemůžete takovou paletu chutí očekávat u Bourgogne Pinot Noir AOC, které si koupíte v nejbližším supermarketu za 6Euro. Možná, že nadešel čas o další pokus, který navazuje na naši nabídku - u nás si dobré červené víno z Bordeaux koupíte za 300Kč, stejně kvalitní burgundské však stojí minimálně o 150Kč více a zda-li stojí si připlatit, je jen na vás.

Po devítihodinové cestě, jsme tady - v Burgundsku a kolem jaro, skutečné jaro se zelenou trávou, pučícími stromy, modrou oblohou. Přijeli jsme na desátý ročník Les Grands Jour de Bourgogne. Jde o velkolepou přehlídku místních vín, trvající celých 5 dnů. Můžete ochutnat všechno od základních AOC vín až po velmi vzácné kousky Grand Cru.
Celá prezentace Les Grand Jours je rozčleněna na jednotlivé apelace, kdy každá je prezentována ve specifickém prostředí středověkých městeček. Nejde o nic okázalého, vinař má svoje lahve na burgundském sudu k tomu plivátko a stačí. První den jsme navštívili degustaci nejlepších apelací červeného vína Côte de Nuits. Nutno říci, že člověk si musí zakázat neustále zjišťovat cenu vín, jedná s o poměrně malé vinice a zájem je veliký, tím pádem je cena značně nahoře. Naskytla se nám možnost přechutnat vína, která bychom rozhodně ve větším nenakupovali. Začali jsme apelací Fixin, Gevrey-Chambertin, Marsannay, z těchto tří je Gevrey-Chambertin jednozačně nejlepší, nicméně mnohem zajímavější je hledat v levnějších a nám se podařilo objevit krásný Fixin 1er Cru z domaine Derey Freres, který nás uchvátil více, než kterýkoliv jiný základní Gevrey-Chambertin. Tento Fixin je v chuti výraznější, divočejší s nádechem fialky a višňové marmelády, úžasná vůně kouře, kůže a dřeva na pozadí, dělá z tohoto vína opravdový zážitek. Pochopitelně jsme pili i výborné Gevrey-Chambertin s perfektní harmonií „Cuvée Fanny 2008“ od Domaine Marchand, a které jsme nakoupili pro degustaci v Praze.

Dalším zastavením byla vína Nuits Saint Georges v překrásném prastarém prostoru výrobny. I když si taková vína běžně k obědu nedáte, můžete zahlédnout jedinečnost, kterou burgundská Pinot Noir nabízejí a pro kterou jsou tak vysoko ceněna. Jsou to vína opravdu špičková, ovšem zároveň velmi drahá, což je možná i problém těchto vín, alespoň co se z pohledu obchodníka týče. Běžná cena 1er Cru se pohyhuje okolo 40Euro přímo ve vinařství, ve vinotékách pak bude cena více jak 50Euro, což může leckoho odradit, navíc máme pocit, že tyto 1er Cru jsou srovnatelné se základními víny apelace Gevrey-Chambertin, která stojí polovinu. A víno z Domaine Marchand, které jsme zakoupili, naše slova jistě potvrdí. V podobném duchu probíhala i degustace Morey Saint Denis a Chambolle Musigny, ktera jsou cenově zase trochu výše, ale poměr kvality a ceny se nám zdál mnohem lepší, jelikož i základní AOC bylo skvělé. Posledním místem degustace byl bývalý klášter Vougeot, dnes muzeum a zázemí pro různé burgundské prezentace vína, většinou toho nejlepšího, stejně jako v tomto případě. Při této degustaci už ani nejde o kvalitu vína, jako spíše o chuťovou disponabilitu degustujícího, vína z apelací Vosne Romanée, Clos de Vougeot, Richeboug Grand Cru, Echezeaux Grand Cru, jsou prostě úžasná, jeden malý doušek tohoto vína můžete nechat klidně několik minut převalovat v puse a unášet se neuvěřitelným spektrem chutí, po polknutí následuje dlouhá dochuť, která zvolna proměňuje své dominance. Navíc v celém sále se z otevřených lahví a sklenic vytváří neuvěřitelné aroma, které celý zážitek ještě umocňuje. Zde jsme se na cenu raději ani neodvážili zeptat, abychom si dobrý pocit z degustace nezkazili.

Ve středu radovánky, respektive těžká dřina obchodníků s vínem pokračují v Beaune, v celkem nudně moderním kongresovém centru, na druhou stranu asi 2 minuty od našeho hotelu, což je zase praktické. Do degustace se pouštíme s vervou, ale brzy se dostavi trochu zklamání, nechali jsme se předešlý den rozmazlit a teď nám vína připadají trochu nudná. V jednom velkém prostoru se odehrávají 3 prezentace, Côte de Beaune, následně další apelace Côte D´Or, tedy pokračování vinic na jih od Nuits Saint Georges - Savigny, Chorey, Ladoix a Aloxe Corton, skoro polovina sálu pak prezentovala vína z apelací Maconu, kde se nabízela hlavně bílá Pouilly-Fuissé a Saint Véran, oblast opomíjenou, přestože má vína velmi zajimavá v chuti i ceně..
Z degustací tohoto druhého dne, jsme měli pocit, že jde o zbytky dne předešlého dne, nečekalo nás nic nového, šlo o nuance a prostor pro dobrodružné hledaní, což bylo zanedlouho i únavné, nakonec jsme našli jednoho vinaře, který nas zaujal - Domaine Denis Carré, jeho vína jsou spíše jemnější struktury, předně nás upoutal jeho Beaune 1er Cru, ale i jeho ostatní vína byla zajímavá a proto si domlouváme schůzku na zítra ráno. Bude to naše první zkušenost s tak časnou degustací, obvykle začínáme až kolem jedenácté, nu, ráno, moudřejší večera....

Je čtvrtek 9 hodin ráno a my stojíme před vinným sklepem Domaine Denis Carré a čekáme na Gaetane dceru majitele, která však po francouzsku nepřichází včas, mobil je nedostupný a tak si prostoje vyplňujeme prohlídkou malého středověkého, typicky burgundskeho městečka Meloisey. Po ránu, zvláště po těžké noční práci, kterou jsme si vzali s sebou do hotelu, vnímáme místní pamětihodnostě trochu z jiného úhlu, kupříkladu středověký záchod přestavěný na moderní, nebo starobylý opuštěný dům, kde přes mříž lze vidět spoustu krásného haraburdí, prázdných starých lahví, dřevěných krabic, historické obuvi, jaké by to byly skvělé dekorace, kdyby nás nedělila zamčená vrata. Vracíme se zpátky k autu a již přijíždí krásná Geatane, která nás bere na ochutnávku a provází nás klasickým burgundským sklepem plným dubových sudů, krása, doplňujeme naší kolekci o apelaci Auxey Duresses, která patří k méně známým a tím pádem i levnějším, škoda jen že nemají 1er Cru, je vyprodán, musíme se spokojit se základní apelací. Ještě týž den se přesunujeme do Mercurey, kde jsou v továrně na sudy prezentovány apelace Côte du Chalonnaise, tedy Givry, Rully a Montagny, z bílých pak stojí za zmínku víno odrůdy Aligoté apelace Bouzeron AOC, což je jediná městská apelace pro tuto odrůdu, to také zůstalo jediným objevem a tak jsme se ještě týž den vydali do Bouzeronu nakoupit alespoň jednu krabici Domaine De Villaine, kde vyrábějí bio vína, a ač není jasné, jestli je to tím bio, či nikoliv, všecha vína jsou skvělá, nicméně mají 2 hlavní vady, jsou celkem drahé a hlavně vyprodané, takže krom pár krabic Aligoté ve vinařství nic není a na ročník 2009 se musí počkat do září. A zítra se vstává hodně brzy - už v pět, jede se do Lyonu pro sýry, pak do Marsannay la Côte pro vína, do farmy Gaec de la Cheneviere pro burgundské prasečí dobroty, do Pommardu na poslední degustaci s velkým Dalím a pak už jen pár set kilometru a jsme doma jak na koni.

V pátek ráno ve 4,50hod. je strašná průtrž, takže cestou do Lyonu je možno vyzkoušet několik aquaplaningů, které vás ve stokilometrové rychlosti na dálnici proberou lépe, než 2 silné kávy. V 9 hodin už zase společně snídáme v Mercurey a pak vyrážíme k nakládce objednaných vín. Původně jsme se těšili na degustaci Chassagne a Puliny-Montrachet, ale vzhledem k tomu, že jsme domluveni k nakládce vína v Pommardu, vyměňujeme cíl a poslední degustací je tedy apelace Pommard.
Vína z Pommardu, patří k nejrobustnějším červeným vínům Burgundska, v chuti převažuje kůže, káva a sušené ovoce. Kvalita a elegance těchto vín se však projeví až po dlouhému několikaletém ležení v lahvích, nejlépe 10 a více let, takže většina degustovaných vín ročníku 2007 a 2008 je naprosto zavřených.Ovšem ochutnaný Pommard 2000 ze stejnojmenného Château, byl velkým zážitkem a poučením, jak budou mladší vína za pár let vyznívat. K vínům jsou prezentovány různé, většinou uzenářské speciality, ale i třeba šneci, jen tu chybí žabí stehýnka. Na nádvoří pak šéfkuchař v malém stánku předvádí kejkle s kousky kachních prsíček, které jsme si shodou okolností den před tím také koupili a připravili na olivovém oleji a provensálském koření, ovšem tady to byla jiná laťka, nejdříve se maso hodilo na gril a následně se namočilo do připravené rozehřáté směsi, pravděpodobně z oleje, karamelu, Cognacu a bazalky. Bylo to delikátní a úplně nám to zkazilo včerejší chuť z jídla.

A ještě malý postřeh na závěr – v článku „Burgundské zastavení aneb ochutnávka slušně“ od Jana Čeřovského, jsme se dočetli, že na letošní Grands Jours se přihlásil podezřele vysoký počet čechů, což můžeme jen potvrdit, a nebylo to poznat jen podle mluvy, šusťákové bundy, kostkované košile a firemní brašny přes rameno, měli jsme tendenci otáčet si visačku se jménem a bavit se mezi s sebou francouzsky. V některých věcech jsme zkrátka ještě stále východ, a jestli to francouz reflektuje, jsme poznali, když jsem si v Pommardu z lenosti nechal černou mikinu, na kterou jsem jen hodil sako, a hned byl u vchodu problém s vydáním degustační brožurky a skleničky, paní se nás několikrát francouzsky i anglicky ptala, jestli jdeme opravdu degustovat. Tečkou za výletem bylo trpké poznání po návratu, zmlsali jsme se! Když jsme večer pili Chateau Maucamps Cru Bourgeois, jinak tak oblíbené a sváteční, nadšení a radost z něj zdaleka nebyla taková jako dřív.

Pavlina Feuersteinova & Daniel Broz